V obchodě si můžeme vybrat z více druhů soli v různých cenových kategoriích. Zjišťovali jsme, jaký je mezi nimi rozdíl a také to, zda se vůbec vyplatí kupovat tu dražší.
O soli se vždy říkalo, že je nad zlato a při vaření to opravdu platí. Zatímco desetiletí jsme si mohli v obchodech vybírat jen z jednoho druhu, tedy kamenné soli a pak k ní přibyla mořská sůl, nyní najdete v regálech také růžovou himálajskou, bleděmodrou perskou, černou lávovou nebo solný květ, Fleur de Sel. Stojí podstatně více než klasická sůl, ale znamená to, že jsou i zdravější či chutnější? A jaký je mezi nimi rozdíl?
Kamenná versus mořská sůl
Základní rozdíl mezi klasickou kamennou a mořskou solí je v tom, odkud pochází a ve způsobu získávání. Kdysi se říkalo, že podstatně dražší mořská sůl je zdravější než kamenná, není to ovšem pravda.
Z chemického hlediska jde v obou druzích o chlorid sodný. Jelikož i kamenná sůl byla kdysi mořskou solí, obsah přírodního jódu v obou druzích je přibližně stejný, proto nelze říci, že by byla méně hodnotná než mořská sůl.
Pokud jste viděli v obchodech Fleur de Sel, tedy solný květ, který je několikanásobně dražší, než běžná mořská sůl, jde také chlorid sodný. Je to však jen vrchní vrstvička soli, která vzniká na solných polích a jelikož jí je podstatně méně než běžné soli, je i mnohem dražší. Lepší zdravotní účinky však nemá.
A pokud byste se někdy setkali s „biosolí“, je to jen marketingový tah, nic takového neexistuje. Bio mohou být jen ochucené, například bylinkové soli, pokud se k dochucení používají bylinky v biokvalitě.
Himálajská, perská a lávová sůl
Jedna je bledulinko růžová, jiná něžně modrá, další černá. Himálajská sůl opravdu pochází z blízkosti Himálaje a růžové zbarvení způsobuje oxid železitý, nebo lidově řečeno, je v ní i železo.
Perská modrá sůl neobsahuje žádné další minerály, má jen jinou krystalovou strukturu v důsledku tektonických procesů, díky čemuž se jeví jako modrá, aniž by byla skutečně modrá. Není to nic jiného než chlorid sodný, který láme světlo trochu jinak.
Stejně je to is černou, „lávovou“ solí. Zde také nejde o nic jiného než chlorid sodný s přirozenou přísadou nejjemnější vulkanické horniny. Chutná trošku po síře, v jídle to však necítit.
Pokud bychom mluvili o pozitivních účincích těchto solí na zdraví – nejsou ve srovnání s běžnou solí žádné. Obsah minerálů je v nich navíc tak nízký, že tělu nijak neprospívají.
Zdravější nebo alespoň chutnější?
Takže rozdíl mezi solemi v regálech je sice ve vzhledu a v ceně, ale ze zdravotního hlediska není žádný. Pokud byste chtěli udělat něco pro své zdraví, tak jedině v tom, že soli budete jíst méně. Doporučená denní dávka je 5 g, je to jedna lžička, ale v tom je zahrnuta i sůl v potravinách.
A co se týká chuti? Chuť je samozřejmě velmi individuální záležitost, někdo vám bude tvrdit, že ta, jestli ona sůl chutná lépe než klasická. Když však odborníci v Německu testovali různé soli, žádné chuťové rozdíly nebyly nalezeny. Konkrétně při slepém testu neuměli jednotlivé druhy rozeznat. Jediná sůl, která se chuťově poněkud odlišovala, byla Fleur de Sel.
Samozřejmě, nikoho nelze odmlouvat od koupě dražších solí, pokud to však dělá s tím, že si kupuje zdravější nebo chutnější sůl, jsou to zbytečně vyhozené peníze. Navíc, protože se stále mluví o udržitelnosti, platí to iu soli. I zde se doporučuje dodržovat regionálnost, tedy kupovat sůl, která byla vytěžena co nejblíže a ne dovezena z druhého konce světa.
