Prvním a zřejmě nejdůležitějším jídlem během dne je snídaně. Většinou je samozřejmě nestíháme, hodíme do sebe kávu, čaj, máslový chléb a je to vybaveno. Pokud však začneme den zdravou snídaní, naše energie jen poroste. I při snídani platí, jaký kraj, takový zvyk. Podívejme se, co do sebe ráno házejí v různých koutech světa.
Angličané to rádi těžké
Asi nejznámější je anglická snídaně. Zejména na dovolených či služebních cestách jsme si osvojili, že snídat anglicky znamená dát si slaninu, vajíčko, opečené toasty, a dokonce i vařenou klobásu. Někomu se nyní možná zvedl žaludek a při všech těch vůních nalačno by se asi stalo totéž, ale představte si, že skutečná anglická snídaně je ještě bohatší. Kromě zmiňovaných chuťovek si na Ostrovech dopřejí i ovesnou kaši, žampiony, osmažená rajčata a fazole. Na čaj s mlékem už Angličana nečekají na pátou hodinu odpoledne, patří také na jejich snídaňový stůl.
Irové krájejí pudink
Irové jsou ráno v jídle ještě atraktivnější. Ke všem anglickým specialitám jsou totiž schopni přidat i pudink a to ne ledajaký! Irský pudink je bílý nebo černý. Na první pohled vypadá jako děloha a ti, kteří ho ochutnali tvrdí, že i na jazyku je to přirovnání identické… A kdyby se vám málilo, tak si můžete zakousnout do volského oka, fazolí v rajčatové omáčce a pro našince příliš těžkých bramborových placek . Má to kořeny v minulosti, Irové byli totiž obtížně manuálně pracující národ a tak potřebovali tělo zásobit energií na celý den.
Ze zahraničí k nám proniklo i označení švédské stolování. Co však mají chladní Seveřané na snídaňovém stole? Samozřejmě nechybí ryby. K tomu další druhy masa, vajíčka, vločky a zvláštností je několik druhů chleba. Podobně snídají i Dánové, kteří si ještě přidají dušenou šunku, míchaná vejce, hodně másla a vše zapíjejí mlékem. Bohatá snídaně má i Finové, kteří vždy ráno spekulují, zda si mají půl kila džemu natřít na černý nebo na bílý chléb. No a když jsme ve Skandinávii tak třeba připomenout, že na rozdíl od sousedů, Norové a Finové nejedí zavčas tolik masa, spíše sýr a vajíčka, jsou však labužníci co se týče různých druhů pečiva.
Usušená ryba
Islandská sopka před časem vystrašila svět, kdo ví, jaké oči byste vyvalovali u snídaňového stolu na tomto vzdáleném ostrově. Plnotučné mléko, k tomu jogurt nebo zakysaná smetana a velmi slané ryby. Chuťovkou je sušená ryba, kterou domácí po ulovení rozkrojí a nechají na čerstvém vzduchu vyschnout. Její konzumace trvá velmi dlouho a chvíli máte pocit, že jste si dali do úst strašně slanou žvýkačku, ale pokud žvýkáte vytrvale dál, má prý hardfiskur, jak toto jídlo nazývají, fantastickou chuť.
Káva jako základ
O Italech se tvrdí, že obědvají špagety a kávu a večeří pizzu a kávu. A co si dají k snídani? Většinou jen tu kávu. Zvykem dokonce je, že silné capuccino pijí cestou do práce. Zastaví se v kavárně a šupnou ho do sebe doslova „na stojáka“. V práci pak vybalí sladké pečivo. Podobně jedí i Francouzi, ale stihnou to doma. Po příbytku provoní café au lait a na ubrus padají drobky výborných croissantů. A i když jsou Italové a Francouzi odvěcí političtí či sportovní rivalové, jedno je spojuje – snídaňová chuť sladkého pečiva a voňavé kávy s mlékem. A co nestihnou oni, dopřejí dětem. I italští a také francouzští krpci si totiž zvykli na pochoutku z kakaa a lískových oříšků Nutellu. Neváhají si ji natřít na chlebíček a dělají to už téměř sedmdesát let, odkdy Pietro Ferrero tuto pochoutku poprvé namíchal.
Horkokrevná střídmost
Řekové sice historicky bytostně nemají rádi Turky, věrně však kopírují jejich kuchyni. A přebrali i jejich stravovací návyky. Řecké a turecké snídaně můžeme označit za nejstřídmější na světě, snědí toho ještě méně než Italové. Nechybí silná káva a to je často všechno. A pokud přece jen něco navíc, tak chléb s máslem nebo kozím sýrem. Však to horkokrevné národy pak doběhnou později, se všemi svými gastronomickými specialitami.
Asijská kuchyně přináší našincovi různá překvapení a zaujme již snídaní. K snídani jedí misku rýže, a polévku s různými omáčkami z kvašených luštěnin a vše pěkně okoření. To, co by nás pálilo, dodává Korejcům během dne energii. A čaj? Možná až půl stovky druhů. Instantní nenajdete, zato můžete vyzkoušet výborný citrónový, či dokonce datlový! Podobně se krmí iv Indonésii, kde dokonce z rýže dělají speciální snídaňové koláčky. Zabalí je do banánových listů a jako bonus vám nabídnou i polévku z kokosového mléka.
Snídaně do košíku
Atraktivní je egyptská snídaně. Možná ne svými chutěmi, ale způsobem, jakým se provádějí. Egypťané si totiž zvykli kupovat jídlo z pojízdných restaurací. Jsou to vozíky, které jejich majitelé přistaví do egyptských čtvrtí, kam chodí místní nakupovat fúl a tamíju. Fúl je typické egyptské jídlo, speciální zelenkavý bob, který po usušení zhnědne a připravuje se s česnekem, paprikou či sezamovou pastou. Na mírném ohni je třeba foul připravovat i dvanáct hodin, nakonec vznikne hmota, kterou si Egypťané dávají do arabského chleba.
A protože připravovat snídani dvanáct hodin by nezvládla asi žádná hospodyňka, kupují si Egypťané hotové a čerstvé jídlo. A tamíja? Jedná se o hustou směs z cizrny, zeleniny a oleje. Prodavači pojízdných minirestaurací automaticky přidají grátis marinovanou zeleninu a citron, abyste si tu dobrotu mohli pokapat. K atrakcím patří i to, že lidé často z oken spouštějí košíky s penězi a prodavač jim snídani naloží, zamyká provázkem a archaický výtah veze výživné jídlo do egyptské domácnosti.
Rozmanitost indických jazyků
V Indii lidé vstávají v šest hodin a ráno se všichni vykoupou. To už mají většinou v žaludku velmi sladký čaj s mlékem, možná gurmánský pozůstatek britské kolonizace. Snídají od deváté. Na severu země jedí doma, jižní Indové si zase zvykli jíst na ulici, postávají u budek, kde prodávají levnou snídani. Mnohonárodnostní Indie je rozdílná iv chutích – na severu mají zvyk jíst naan, ke kterému mají rádi zeleninu. Na západě jim chutná poha (batata pohe nebo kandě pohe), což jsou rýžové flíčky nebo rýžové placky (ghawan), které jedí s různými druhy čatní. Také mají rádi kořeněné brambory s hráškem na velkém množství cibule s puri plackami (puri bhaji). Na chudé východní straně Indie si musí vystačit s rýží s bramborami. A na jihu? Dominuje rýže s jogurtem, pařené krupicové pampoušky Idli s omáčkou Sambar a placky Dosa s kokosovým čatní.
U nás? Nestíháme!
Nakonec zakotvíme u domácího stolu. Na našem území byl také zvyk, že snídaně patřila k nejbohatším jídlům, co se množství týče. Bylo to způsobeno pracemi – lidé se už k jídlu během dne příliš nedostali. A rozdílnosti souvisely s regiony, na Oravě jedli brynzu a někdy si i ráno dali noky, na Východě se už po ránu vařily syté husté polévky. Pouze jinde to byla studená strava, tradice klobásek a slaniny je zde také dlouhá předlouhá.
Později začala převládat rychlá a jednoduchá snídaně a dnes jsme rádi, když při ranním stresu do sebe něco stihneme hodit. Odborníci však zvedají prst – nepodceňujte snídani! Startují metabolismus a měly by tělu dodat až pětinu celodenní energie. Možná jsme vás některými chutěmi zpoza hranic i motivovali, tak zkuste možná už zítra ráno egyptskou tamiju, nebo islandskou sušenou rybu. Dobrou chuť!
Zdroj: wikipedie
