Po pohance, o které jsme psali nedávno, je další z řady tak trochu nespravedlivě zapomenutých surovin cizrna, jinak nazývaný také římský hrách. Jeho výrazná chuť připomínající oříšky či jedlé kaštany si již mnoho let nachází své místo zejména v orientálních kuchyních.
Milovníci vegetariánské a veganské stravy znají cizrnu velmi dobře, horší je to už s běžnými konzumenty masa. Dnes se tedy podíváme na pár faktů o této vynikající, ale zejména zdravé luštěnině.
Jeho latinský název cicer arietinum L. je odvozen z řeckého slova aries a v překladu znamená skopové hlava. Naši předkové ho tak nazvali možná právě proto, že ji cizrna svým tvarem připomíná. I u nás má tato luštěnina hned několik názvů – čeština, slovenka, čičer, bagoca nebo bagovka.
Rostlina cizrny skopového dorůstá do výšky 60 -70 cm, po odkvětu z květů narostou nafouklé lusky se dvěma až třemi semeny připomínajícími skopovou hlavu. Existují dva druhy cizrny. Kabul má světlá, větší semena a jemnou slupku, a pěstuje se zejména na jihu Evropy a v severní Africe. Děsi má tmavší, menší semena a hrubší slupku, nejčastěji jej pěstují v Indii a Etiopii.
Historici odhadují cizrnu více než 7500 let, na talířích ho měli už v antice. Ve středověku se rozšířil i do Evropy, nejprve do kuchyní chudších vrstev na vesnicích, později si našel své místo iv městské gastronomii. Dnes je cizrna velmi oblíbená zejména v kuchyních Španělska, Itálie, Francie a Řecka, výjimečné postavení také zaujímá v arabských a balkánských zemích.
Cizrna jako lék
Dá se říci, že pravidelnou konzumací cizrny chráníme své zdraví. Je totiž výborným zdrojem bílkovin, vlákniny, polysacharidů, vitamínů a minerálních látek. Obsahuje také množství zinku, kyseliny listové, proteinů a zejména karbohydrátů vhodných pro lidi s onemocněním cukrovky. Důležitý je také fakt, že má málo tuků a proto patří k nejlépe stravitelným luštěninám. Díky obsahu vápníku, železa a vlákniny je cizrna mimořádně vhodná i pro tehotné ženy.
Nenasycené mastné kyseliny obsažené v cizrně snižují hladinu cholesterolu v krvi. Lékaři jej dokonce doporučují osobám trpícím asteniem, což je nemoc způsobující celkovou tělesnou ochablost a malátnost, a také fyzicky těžce pracujícím. Podle Arabů tato zázračná luštěnina dokonce působí na zvýšení sexuality, Římané jí zase připisovali léčivé účinky u ledvinových kamenů. Jak vidět, je dost důvodů zařadit cizrnu na jídelníček.
V kuchyni je králem
Před tepelnou úpravou je cizrna třeba namáčet ve vodě s trochou soli, zrna pak nabobtná a změknou. Doporučuje se namáčet je asi 12 hodin, takže nejlépe večer před dnem přípravy. Následuje vaření do měkka ve slané vodě, ve stejné, ve které byla cizrna namočená. Pokud se rozhodnete pro nutričně nejvhodnější variantu konzumace cizrny, nechte zrnka ve vodě namočená déle než 12 hodin, dokud nezačnou klíčit – takto bude vhodný například do salátů.
Jeho použití v kuchyni je téměř neomezené. Hodí se na vaření, paření, klíčení, fermentování, smažení ale i pečení, přičemž se konzumují celá zrna se slupkou nebo bez nich. Vyrábí se z něj i cizrnová mouka využívaná zejména v arabských zemích. Pro rychlejší úpravu je vhodná a oblíbená i sterilovaná cizrna. Ve Francii dokonce z cizrny v 18. století pražením vyráběla zrnka, ze kterých se vařila káva.
Kromě nejznámějšího pokrmu vyráběného z cizrny – pomazánky hummus, je tato luštěnina vhodná i pro přípravu různých přívarků, omáček, polévek, mletého masa či zeleninových salátů. Oblíbenou pochoutkou je také varianta opražené cizrny na slano, tehdy se zvykne podávat jako lehčí verze oříšků. Pro naše mrňousky zase můžeme vyzkoušet sladkou obdobu této pochoutky, smažená cizrna obalená v cukru.
V indické kuchyni se běžně používá cizrnová mouka, přidává se spolu s různými kořeninami do pokrájené nebo nastrouhané zeleniny, vytvaruje se do tvaru menších placek a smaží na oleji. Může se také použít k obalování masa před smažením, dají se z ní připravit i chutné placky a pro mlsné jazýčky zase různé sladké dezerty.
Zdroj: wikipedia
